Po prijezdu do Limy hledame hostel za prijatelnou cenu. Bydlime v Miraflores, celkem hezke, klidne a docela bohate ctvrti. Potom uz me zajima jen to, kde ma Nikon servis. Pri hledani hotelu vidime vyvesni stit s nejakym servisem, ale nemaji tu nic o Nikonu, tak vyrazime na zjistenou adresu. Jdeme pesky pres asi 10 bloku a bez problemu to nachazime, jen tu nemaji servis a posilaji nas do Miraflores do obchodu, ktery jsme uz videli, ze je to nikonacky servis, docela dobra nahoda. Vracime se do Miraflores, jsem celkem napnuta, co mi na meho rozbiteho drobecka reknou. A mam velikou radost. Pan ze servisu jen, co se na to mrkne, uz vi, co se stalo. Heh, diagnostika nebyla nijak tezka. Zasekla zaverka, mrcha, nechtela se pri foceni otevirat. Oprava stoji neco pres 70dolaru, to je o hodne min nez jsem cekala, takze i kdyz je to rana do rozpoctu, mam velkou radost. Navic opraveny bude druhy den, nemusime tu nijak dlouho cekat :)
Dalsi den vyrazime do centra prohlednout si par kostelu, namesti a kosti ulozenych v kostelech. Lima je presne takova jak ji popisuje pruvodce - rozlehle poustni mesto balancujici na zaprasenych utesech tonouci po vetsinu roku ve vecne mlze - a opravdu 4dny v Lime obloha nemeni barvu ve dne v noci stale bila, diky oparu zvanem garua. Az paty den vidime slunce a kousek modre oblohy. V ulicich v centru je plno lidi, potkavame i zajezd z Cech.
Prijizdi nasi kamaradi ze Svycarska, jsou s nami i na hostelu, tak mame celkem veselo :)
Uz se tesim do Cusca. Zjistit, jak nejlepe se tam dostat, neni vubec jednoduche, kazdy tvrdi neco jineho. Nakonec vybirame jednu autobusovou spolecnost, ktera jede primo do Cusca, a zitra nas ceka 20hodinova cesta, doufejme, ze ne o moc vic.
pondělí 12. listopadu 2012
středa 7. listopadu 2012
NP Huascaran
Nocni cesta z Trujilla do Huarazu byla prijemna, rano se probouzime o 3000metru vys, nez kdyz jsme usinali. Celi rozespali vylezame v 6 hodin z autobusu a rozkoukavame se. Couchsurfing nevysel, tak hledame levny hostel. Na namesti se davame do reci s jednim sympatakem a po chvili povidani se nechame presvedcit, ze bychom mohli spat u nej v hostelu. Jsem z nej celkem nadsena, hostel je skoro novy, pokoj velky a cisty, dokonce tece skoro tepla voda.
Laguna Churup
Nas prvni den v Huarazu nikam radsi nevyrazime a spradame plany na dalsi dny. Rozhodneme se pro aklimatizacni jednodenni turu k Lagune Churup, a tak nas rano v 6 budi budik a kolem 8 vyrazime collectivem k startu naseho treku. Pocasi je pekne a slunicko pekne pali, mazeme se padesatkou, ale stejne jsme vecer trochu cerveni. U brany do parku kupujeme vstup na mesic a slapeme do kopecka k jezeru. Dech se sice trochu krati, ale hlava ani neboli, tak cesta rychle utika. Laguna Churup je ve vysce 4450 m.n.m., za ni se tyci montañna Churup jeste o 1000metru vetsi. Kdyz dojdeme k lagune, zrovna vykoukne z mraku a pohled na jezero s horami je uzasny. Davame si obed a vetsi prestavku a po druhe hodine vyrazime zpet. Mezitim se uz obloha pekne zatahla a v dalce se blyska, tak jsme zvedavi, jestli nas to chytne pri ceste dolu. Mame stesti, spadne na nas jen par kapek a kolem 6 jsme zpet v Huarazu.
Laguna 69
Zase dalsi brzke vstavani, uz si pomalu zacinam zvykat. Doma by to stalo o hodne vetsi usili, ale ted se mam na co tesit, tak v 5 rano vyskocim z postele v pohode. Vyrazime na dvoudenni trek k dalsimu jezirku. Jedeme autem asi 3hodky a pak pokracujeme pesky udolim, ktere se tvari , ze je to rovina, ale po chvili zjistuju, ze trochu naklonena. Na vysku jsem si jeste uplne nezvykla, tak funim za Davidem, ktery si slape jakoby nic. Potom se cesta prisotri a my dupeme uz jen do kopce. Posledni kopec pred lagunou je v polednim slunci pekna makacka. Utesuje me, ze ackoli s batohem, je za nami stale jeste par lidi, co vyrazeli ve stejny cas:)
Namaha stala za to, vylezu posledni kopecek a uz se mi zacina otevirat pohled na lagunu. Sviti prave slunce, a tak ma jezero azurovou barvu jako na fotkach, co jsme videli. Neda nam to a i kdyz je jezero zivene z ledovcove vody a tudiz pekne studene, koupeme se. Po jidle jsem utahana jak kote a jdeme celkem brzo spat.
V noci snezi a rano neni moc hezky, trochu prispime a vyrazime az v 8. Nevracime se stejnou cestou jako vetsina lidi, ale bereme to pres paso ve vysce cca 5000m.n.m. Vyhled z pasa je jak jinak nez nadherny, primo proti nam vykukuje z mraku Huascaran. Cesta dolu je o trochu delsi nez jsme si mysleli, ale i pres bolest hlavy a sutove pole dorazime dolu vcas, abychom stihli bus.
Trek Alpamayo
Po dni odpocinku vyrazime podle pruvodce Lonely Planet na jeden z nejhezcich a nejtezsich treku v Huascaranu. Terka s Mirou se rozhodnou pro kratsi trek, a tak premluvime dalsi kamarady z Cech at vyrazi s nami. Nejdrive to vypada, ze pujdeme v peti, nakonec je ale Bare spatne, tak se u autobusu schazime jen s Matejem a Jitkou. Zaciname ve vesnicce Hualcayan ve vysce 3139m.n.m. a prvni den nas ceka jen stoupani. Vesnicka je stale mensi a mensi az se sami divime, jak nam to jde snadno. Ve 12hodin jsme v miste, kde jsme puvodne planovali spat, je brzo, tak vyrazime dal. Kolem ctvrte dorazime k Lagune Cullicocha, mame nastoupano cca1400m. Spime tu v budce u sypmataka Viktora, ktery tu hlida stav vody.
Ranni slunicko je paradni a laguny spolu s pohorim Santa Cruz nemaji chybu, takze jdeme docela pomalu a uzivame si tu krasu kolem sebe. Ceka nas dalsi vystup do pasa Osorut (4850m), neni nijak narocny a nahore pri svacince se radujeme ze mame pro dnesni den vyhrano, jenze pak klesame vic nez bychom chteli, a tak dalsi vystup do pasa Vientunan nam da zabrat vic, nez jsme pocitali. A potom dlouhe klesani. Asi hodinku pred nasim dnesnim spanim, zjistuju, ze mam rozbity fotak. Nadeje, ze je to ,,jen,, objektiv, v tabore rychle pohasina a tak mam na dalsich par dni zkazenou naladu a chudak David to musi pretrpet.
Tretiho dne se trochu bojime, vsichni s kym jsme se bavili rikaji, ze je to hodne narocny den. Rano vazne neni zadna flakacka, ale do pasa Gara Gara (4830m) - 530m stoupani dorazime celkem v pohode. pak uz jen staci slezt do udoli a dalsi stoupani uz je jen na chvilinku. Otevira se nam asi nejhezci pohled z celeho treku v pasu Mesapata na pohori Pucajirca. Tabor mame postaveny celkem brzo ai uzivame si vareni, vecere je o trech chodech - polevka, bramborova kase s mrkvi a dezert v podobe omylem koupene zelatiny v domeni, ze je to tang :)
Prichazi ctvrty den a mensi peklicko pri vystupu do Yanaconu, mlha a dest a vitr. Rychle slezame do udoli a tesime se na obed, prerusi nam ho dest a tak se spolecne s kravou schovavame pod skalou, moc to nepomaha, jsme mokri az na kost. Nastesti nas pak slunicko rychle vysusi, a tak cestu, ktera se nam v bazine ztratila, hledame uz jen unaveni, ale neni nam zima. Taborime kousek nad vesnickou Pishgopampa s paradnim vyhledem na tajici ledovec.
Rano se loucime s Matejem a Jitkou, kteri miri do Pomamby a vraci se do Huarazu, a my s Davidem slapeme dal. Pocasi dnes neni nic moc, sotva se vyskrabeme do Tupatupa (4360m), rychle jdeme dal do udoli, kde nam bazina zase schova cestu, tak mame zpestreni v podobe preskakovani male ricky a hledani cesty v bazine. Dest nas nakonec stejne dozene, tak se schovavame v pristresku pro ovecky a obedvame. Spime o hodne dal, nez jsme planovali v udoli s konikama pod pasem Alto de Pucaraju, a jsme radi, protoze rano uz to do 4640m neni tak daleko. Nahore na nas kouka Alpamayo a dole uz vidime nasi cestu zpet- trek Santa Cruz. Abychom toho za jeden den nemeli malo, davame si dalsi paso a v 12.30 uz mame nastoupano kolem 800 vyskovych metru. V pasu Punta Union potkavame viskaci (divoke cincily) a uzivame si chvili slunicka. Kvuli rozbitemu fotaku se rozhodneme trochu maknout a prijit jeste o den driv, abych mohli odjet 7.11. do Limy. Nastesti nachazime zkratku, a tak do zakladniho tabora Alpamayo stoupame uz jen 200m. Mame krasne misto na spani a uzivame si posledni noc na treku.
Rano snidame spolecne s kravou, co se stale nenapadne priblizuje a pokukuje po nasich batozich. Po snidani nas ceka asi 20km z kopecka do cile - Cashapampa, kam dorazime kolem treti a uz se vezeme do Huarazu, do naseho krasneho hostylku.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Laguna Churup
Nas prvni den v Huarazu nikam radsi nevyrazime a spradame plany na dalsi dny. Rozhodneme se pro aklimatizacni jednodenni turu k Lagune Churup, a tak nas rano v 6 budi budik a kolem 8 vyrazime collectivem k startu naseho treku. Pocasi je pekne a slunicko pekne pali, mazeme se padesatkou, ale stejne jsme vecer trochu cerveni. U brany do parku kupujeme vstup na mesic a slapeme do kopecka k jezeru. Dech se sice trochu krati, ale hlava ani neboli, tak cesta rychle utika. Laguna Churup je ve vysce 4450 m.n.m., za ni se tyci montañna Churup jeste o 1000metru vetsi. Kdyz dojdeme k lagune, zrovna vykoukne z mraku a pohled na jezero s horami je uzasny. Davame si obed a vetsi prestavku a po druhe hodine vyrazime zpet. Mezitim se uz obloha pekne zatahla a v dalce se blyska, tak jsme zvedavi, jestli nas to chytne pri ceste dolu. Mame stesti, spadne na nas jen par kapek a kolem 6 jsme zpet v Huarazu.
Laguna 69
Zase dalsi brzke vstavani, uz si pomalu zacinam zvykat. Doma by to stalo o hodne vetsi usili, ale ted se mam na co tesit, tak v 5 rano vyskocim z postele v pohode. Vyrazime na dvoudenni trek k dalsimu jezirku. Jedeme autem asi 3hodky a pak pokracujeme pesky udolim, ktere se tvari , ze je to rovina, ale po chvili zjistuju, ze trochu naklonena. Na vysku jsem si jeste uplne nezvykla, tak funim za Davidem, ktery si slape jakoby nic. Potom se cesta prisotri a my dupeme uz jen do kopce. Posledni kopec pred lagunou je v polednim slunci pekna makacka. Utesuje me, ze ackoli s batohem, je za nami stale jeste par lidi, co vyrazeli ve stejny cas:)
Namaha stala za to, vylezu posledni kopecek a uz se mi zacina otevirat pohled na lagunu. Sviti prave slunce, a tak ma jezero azurovou barvu jako na fotkach, co jsme videli. Neda nam to a i kdyz je jezero zivene z ledovcove vody a tudiz pekne studene, koupeme se. Po jidle jsem utahana jak kote a jdeme celkem brzo spat.
V noci snezi a rano neni moc hezky, trochu prispime a vyrazime az v 8. Nevracime se stejnou cestou jako vetsina lidi, ale bereme to pres paso ve vysce cca 5000m.n.m. Vyhled z pasa je jak jinak nez nadherny, primo proti nam vykukuje z mraku Huascaran. Cesta dolu je o trochu delsi nez jsme si mysleli, ale i pres bolest hlavy a sutove pole dorazime dolu vcas, abychom stihli bus.
Trek Alpamayo
Po dni odpocinku vyrazime podle pruvodce Lonely Planet na jeden z nejhezcich a nejtezsich treku v Huascaranu. Terka s Mirou se rozhodnou pro kratsi trek, a tak premluvime dalsi kamarady z Cech at vyrazi s nami. Nejdrive to vypada, ze pujdeme v peti, nakonec je ale Bare spatne, tak se u autobusu schazime jen s Matejem a Jitkou. Zaciname ve vesnicce Hualcayan ve vysce 3139m.n.m. a prvni den nas ceka jen stoupani. Vesnicka je stale mensi a mensi az se sami divime, jak nam to jde snadno. Ve 12hodin jsme v miste, kde jsme puvodne planovali spat, je brzo, tak vyrazime dal. Kolem ctvrte dorazime k Lagune Cullicocha, mame nastoupano cca1400m. Spime tu v budce u sypmataka Viktora, ktery tu hlida stav vody.
Ranni slunicko je paradni a laguny spolu s pohorim Santa Cruz nemaji chybu, takze jdeme docela pomalu a uzivame si tu krasu kolem sebe. Ceka nas dalsi vystup do pasa Osorut (4850m), neni nijak narocny a nahore pri svacince se radujeme ze mame pro dnesni den vyhrano, jenze pak klesame vic nez bychom chteli, a tak dalsi vystup do pasa Vientunan nam da zabrat vic, nez jsme pocitali. A potom dlouhe klesani. Asi hodinku pred nasim dnesnim spanim, zjistuju, ze mam rozbity fotak. Nadeje, ze je to ,,jen,, objektiv, v tabore rychle pohasina a tak mam na dalsich par dni zkazenou naladu a chudak David to musi pretrpet.
Tretiho dne se trochu bojime, vsichni s kym jsme se bavili rikaji, ze je to hodne narocny den. Rano vazne neni zadna flakacka, ale do pasa Gara Gara (4830m) - 530m stoupani dorazime celkem v pohode. pak uz jen staci slezt do udoli a dalsi stoupani uz je jen na chvilinku. Otevira se nam asi nejhezci pohled z celeho treku v pasu Mesapata na pohori Pucajirca. Tabor mame postaveny celkem brzo ai uzivame si vareni, vecere je o trech chodech - polevka, bramborova kase s mrkvi a dezert v podobe omylem koupene zelatiny v domeni, ze je to tang :)
Prichazi ctvrty den a mensi peklicko pri vystupu do Yanaconu, mlha a dest a vitr. Rychle slezame do udoli a tesime se na obed, prerusi nam ho dest a tak se spolecne s kravou schovavame pod skalou, moc to nepomaha, jsme mokri az na kost. Nastesti nas pak slunicko rychle vysusi, a tak cestu, ktera se nam v bazine ztratila, hledame uz jen unaveni, ale neni nam zima. Taborime kousek nad vesnickou Pishgopampa s paradnim vyhledem na tajici ledovec.
Rano se loucime s Matejem a Jitkou, kteri miri do Pomamby a vraci se do Huarazu, a my s Davidem slapeme dal. Pocasi dnes neni nic moc, sotva se vyskrabeme do Tupatupa (4360m), rychle jdeme dal do udoli, kde nam bazina zase schova cestu, tak mame zpestreni v podobe preskakovani male ricky a hledani cesty v bazine. Dest nas nakonec stejne dozene, tak se schovavame v pristresku pro ovecky a obedvame. Spime o hodne dal, nez jsme planovali v udoli s konikama pod pasem Alto de Pucaraju, a jsme radi, protoze rano uz to do 4640m neni tak daleko. Nahore na nas kouka Alpamayo a dole uz vidime nasi cestu zpet- trek Santa Cruz. Abychom toho za jeden den nemeli malo, davame si dalsi paso a v 12.30 uz mame nastoupano kolem 800 vyskovych metru. V pasu Punta Union potkavame viskaci (divoke cincily) a uzivame si chvili slunicka. Kvuli rozbitemu fotaku se rozhodneme trochu maknout a prijit jeste o den driv, abych mohli odjet 7.11. do Limy. Nastesti nachazime zkratku, a tak do zakladniho tabora Alpamayo stoupame uz jen 200m. Mame krasne misto na spani a uzivame si posledni noc na treku.
Rano snidame spolecne s kravou, co se stale nenapadne priblizuje a pokukuje po nasich batozich. Po snidani nas ceka asi 20km z kopecka do cile - Cashapampa, kam dorazime kolem treti a uz se vezeme do Huarazu, do naseho krasneho hostylku.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Zacatek Peru - Mancora, Trujillo - raj pro nase zaludky
17. rijna prekracujeme v noci hranice a rano se probouzime v Piure, velkem, prasnem a ne moc cistem meste. Vybirame mistni menu a frcime busem do Mancory, ma to byt udajne nejhezci plaz v Peru. No... pro surfare urcite raj, ale jinak plaz ani mesto nic moc. Prespime jednu noc a rozhodneme se odjet do Trujilla. Jedine, na co budu vzpominat z Mancory, bude jidlo. Davame si mistni specialitu - ceviche, syrova ryba s cibuli, limetkou a koriandrem - je proste uzasna. jsme s Davidem nadseni, Mira na syrovou rybu kouka se znacnou neduverou :-)
Po rybich hodech se nechame zlakat popiskem z Lonely Planet a jdeme do kavarny La Bajadita, kde si davame uzasne dortiky, a uz nas ceka nocni bus.
Rano se probouzime v Trujillu a hrneme se na kulturu. Nejdrive prochazime davne mesto Chan Chan a v muzeu se dovidame o kulture Chimu. Pro tento den uz je kultury dost, a tak jedeme do campu Naylamp ve vesnicce Huanchaco na pobrezi. Kempik je moc pekny, proto rozhodneme zustat dve noci a cekaji nas dalsi rybi hody. Davame si poradne do nosu a za par penez, protoze mame kuchynku, a tak si rybicky a dalsi potvory pripravujeme sami a je to opravdu velka basta. Prvnich par dni v Peru je proste ve znameni gastronomickeho turismu.
Po opusteni Huanchaca prochazime jeste chramy Huaca del Sol a de la Luna, kupujeme listky do Huarazu a ukladame se ke spanku v celkem pohodlnem buse.
Po rybich hodech se nechame zlakat popiskem z Lonely Planet a jdeme do kavarny La Bajadita, kde si davame uzasne dortiky, a uz nas ceka nocni bus.
Rano se probouzime v Trujillu a hrneme se na kulturu. Nejdrive prochazime davne mesto Chan Chan a v muzeu se dovidame o kulture Chimu. Pro tento den uz je kultury dost, a tak jedeme do campu Naylamp ve vesnicce Huanchaco na pobrezi. Kempik je moc pekny, proto rozhodneme zustat dve noci a cekaji nas dalsi rybi hody. Davame si poradne do nosu a za par penez, protoze mame kuchynku, a tak si rybicky a dalsi potvory pripravujeme sami a je to opravdu velka basta. Prvnich par dni v Peru je proste ve znameni gastronomickeho turismu.
 |
| Ceviche |
 |
| Chan chan |
 |
| Chan chan |
Po opusteni Huanchaca prochazime jeste chramy Huaca del Sol a de la Luna, kupujeme listky do Huarazu a ukladame se ke spanku v celkem pohodlnem buse.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)