 |
| Lago Chungara |
 |
| vesnice Parinacota |
neděle 23. prosince 2012
NP Lauca - na skok do Chile
Choro trek
Po mensi nevolnosti v La Pazu vyrazime zase trochu potrapit zada batohy a nozicky 57km v pohori Yungas. Nastesi prvni den stoupame jen 200m a pak uz cely trek vicemene klesame. Protoze je zatazeno, rozhodujeme se prenocovat kousek za sedlem, abychom taky meli neco z vyhledu. V noci je poradna zima, ale spacacek od Pana Pepika nezradi. Rano je videt jen bilo vsude kolem..mlha ve vzduchu, snih na zemi. Vyrazime dolu, trochu se zahrat a opravdu asi po hodince uz nam je teplo i kdyz trochu prsi. Hory se postupne meni v dzungli. Zase se nam podari projit bez placeni vstupu, parada :D
Do mista, kde chceme spat, dorazime kolem seste pekne unaveni.
Dalsi den malicke stoupani do kopce, ale stoji za to, krasny vyhled na zelene hory vsude kolem nas. Porad je na co koukat, tak cesta docela dobre utika, tedy alespon do obeda. Potom uz jsme trochu unaveni a mame pred sebou jeste poradny kus. V La Pazu sice rikali, ze se tenhle trek chodi tri az ctyri dny, ale my si ho davame za dva :) Zase kolem seste dorazime do cile. Do civilizace sice auta jezdi, ale chteji nehorazne penize, tak se rozhodujeme prenocovat a jet rano nakladakem primo do La Pazu jako mistni. Vstavame za deste a za tmy a je to teda jizda. Celkem zajimavy zazitek a bylo to levne a rychle.
Ted v La Pazu poradne prsi a kdyz pisu poradne, tak nemyslim jako v cechach kdyz leje, bolivijsky dest, to jsou potoky vody misto chodniku. Chystame se na Hobita..
Do mista, kde chceme spat, dorazime kolem seste pekne unaveni.
Dalsi den malicke stoupani do kopce, ale stoji za to, krasny vyhled na zelene hory vsude kolem nas. Porad je na co koukat, tak cesta docela dobre utika, tedy alespon do obeda. Potom uz jsme trochu unaveni a mame pred sebou jeste poradny kus. V La Pazu sice rikali, ze se tenhle trek chodi tri az ctyri dny, ale my si ho davame za dva :) Zase kolem seste dorazime do cile. Do civilizace sice auta jezdi, ale chteji nehorazne penize, tak se rozhodujeme prenocovat a jet rano nakladakem primo do La Pazu jako mistni. Vstavame za deste a za tmy a je to teda jizda. Celkem zajimavy zazitek a bylo to levne a rychle.
 |
| La Paz |
Titicaca - Isla Uros, Isla del Sol a Copacabana
Do Puna prijizdime vecernim busem a tak jdeme rovnou do posteli. Rano nas probouzi poradny dest a zatazeno, tak vylet odkladame na dalsi den a vyplati se. Sviti slunicko a my jedeme na plovouci ostrovy ,5km od pobrezi, Islas Uros. Prvni ostrov se nam libi, je docela malicky a neni moc zkazeny restauracemi a obchody jako ten druhy, ktery je vylozene zamereny na ziskani penez od turistu. Ale diky tomu prvnimu se nam vylet libi nad nase ocekavani. Pak uz cesta zpet na pobrezi a autobusem do Bolivie do Copacabany.
V Bolivii maji o hodinku vic, takze stihame akorat vecerni prochazku mestem a jedno pivecko v baru, potom nas zalije poradny slejvak a druhy den, po nejlepsi kave v jizni americe, frcime na Isla del Sol, trochu pod mym natlakem :), David je proti dalsim ostrovum uz trochu zaujaty..
Vystupujeme na severni strane ostrova a jdeme si prohlednout zase nejake ty sutriky, co tu zbyly po Inkach. Je tu paradni klidek a krasny vyhled na jezero a hory za nim. Pri zapadu slunce si otevirame vinko a krajime poradny kus syra. Za tmy se vydavame hledat misto na spani. Jdeme a jdeme az se ocitneme skoro na jizni pulce ostrova. Mame radost, ze nemusime platit 15Bolivianu za projiti trasy, tak je druhy den pekne utracime za dalsi lahev cerveneho, ktere tu maji fakt dobre a prijatelne drahe, konecne!!!
Jizni cast uz neni tak hezka jako ta severni, same restaurace a hostely..
Vracime se do Copacabany a odpoledne uz zase cestujeme.. La Paz..
V Bolivii maji o hodinku vic, takze stihame akorat vecerni prochazku mestem a jedno pivecko v baru, potom nas zalije poradny slejvak a druhy den, po nejlepsi kave v jizni americe, frcime na Isla del Sol, trochu pod mym natlakem :), David je proti dalsim ostrovum uz trochu zaujaty..
Vystupujeme na severni strane ostrova a jdeme si prohlednout zase nejake ty sutriky, co tu zbyly po Inkach. Je tu paradni klidek a krasny vyhled na jezero a hory za nim. Pri zapadu slunce si otevirame vinko a krajime poradny kus syra. Za tmy se vydavame hledat misto na spani. Jdeme a jdeme az se ocitneme skoro na jizni pulce ostrova. Mame radost, ze nemusime platit 15Bolivianu za projiti trasy, tak je druhy den pekne utracime za dalsi lahev cerveneho, ktere tu maji fakt dobre a prijatelne drahe, konecne!!!
Jizni cast uz neni tak hezka jako ta severni, same restaurace a hostely..
 |
| Isla Uros |
 |
| Isla Uros |
 |
| Copacabana |
 |
| Copacabana |
 |
| Isla del Sol |
středa 5. prosince 2012
Cañon Colca
Pred presunem k jezeru Titicaca jedeme jeste navstivit druhy nejhlubsi kañon na svete. Autobusem prijizdime do Cabanaconde a pak uz klesame po svych do kañonu. Az na dno k rece je to 1200 vyskovych metru, cim jsme nize, tim vetsi je vedro. Objevujeme ,,nove,, ovoce z kaktusu, ktere nam moc chutna. Mame pohodove tempo a nikam se nezeneme. Druhy den dochazime do oazy v pousti kañonu, do Sangalle, krom stipajicich musek je to skoro raj. Spime hned vedle bazenu pod palmami.
Dalsi den nas ceka stoupani na druhou stranu kañonu v poradnem vedru, za hodku jsme nahore a potom uz je cesta do termalu z kopce. Pocasi se celkem kazi, tak nam termaly prijdou vhod. Jeden bazenek je primo u reky. Paradni zakonceni vyletu do kañonu, jen majitel termalu se z nas snazi dostat, co nejvice penez, ale my se nedame. Kvuli zasypane ceste musime slapat jeste hodinu do kopce, ale pak uz nas bere kamion zpet do Cabanaconde, originalni zpusob dopravy, uz vim, jak se citi cunici, kdyz cestuji.
A s prvnim destem frcime do Puna.....
Dalsi den nas ceka stoupani na druhou stranu kañonu v poradnem vedru, za hodku jsme nahore a potom uz je cesta do termalu z kopce. Pocasi se celkem kazi, tak nam termaly prijdou vhod. Jeden bazenek je primo u reky. Paradni zakonceni vyletu do kañonu, jen majitel termalu se z nas snazi dostat, co nejvice penez, ale my se nedame. Kvuli zasypane ceste musime slapat jeste hodinu do kopce, ale pak uz nas bere kamion zpet do Cabanaconde, originalni zpusob dopravy, uz vim, jak se citi cunici, kdyz cestuji.
Chachani aneb jak jsme si hrali na horolezce
Jedna z nejjedodussich sestitisicovek na svete nas prilakala do Arequipy. Sezeneme dzipa a rano 26.11. vyrazime nahoru. Auto nas vyveze do 4800m.n.m., kde se rozhodujeme stravit odpoledne kvuli lepsi aklimatizaci, a druhy den rano vyrazime do zakladniho tabora v 5200m.n.m. Cesta jde lip, nez jsme cekali, kolem 9 hodin uz jsme v tabore, takze dalsi den na flakani pred vystupem.
V tabore jsou dva pary a ani jeden kvuli vyskove nemoci na horu nevylezl. Jsme radi, ze jsme se nenechali zlakat na dvoudenni vystup, mozna bychom dopadli jako oni. Vyhled v zakladnim tabore je uzasny a pri zapadu slunce se hory jeste vic zabarvi a je to az temer neuveritelne. A vsude kolem nas behaji viskaci - divoke cincily, kterym vubec nevadi, kdyz se priblizim az na dva metry. Hrajeme pexeso, dopisujeme deniky a snazime se, co nejdrive usnout, budik bude otravovat uz ve 2.30.
Vstavani neni ani tak strasne a kdyz na sebe navlecu vsechno, co mam, ani zima venku neni. S celovkou, pitim, susenkami a mensimi obavami vyrazime vzhuru. Krom baterek nam sviti i mesic v uplnku, idealni podminky. Cesta jde ze zacatku po pisku a jde to hodne dobre, potom se nahoru splhame mezi kameny. Mezitim zacina svitat, na jedne strane mizi mesic a na druhe se objevuje slunce, jedno z nejhezcich svitani dosud.
Prichazi dalsi piscita cast, cesta se klikati porad nahoru a dech se trochu krati. Tesne pred koncem tresinka na dortu, prechazime po celkem uzkem hrebeni, ale Kocka leze dirou a Skakal pes rozezenou strach :). Pak uz zbyva jen projit kolem krateru lemovanem malymi snehovymi vezickami a za 15min jsme nahore. Zvladli jsme to za 4 hodky :) Na pocasi mame stesti, slunicko poradne pari, tak se mazeme opalovakem az jsme bili jako snehulaci. Vychutnavame si klidek a rozhled z 6075m.n.m.
Cesta dolu je celkem rychla, klouzeme po pisku a za hodku jsme dole a vecer uz usiname v Arequipe.
V tabore jsou dva pary a ani jeden kvuli vyskove nemoci na horu nevylezl. Jsme radi, ze jsme se nenechali zlakat na dvoudenni vystup, mozna bychom dopadli jako oni. Vyhled v zakladnim tabore je uzasny a pri zapadu slunce se hory jeste vic zabarvi a je to az temer neuveritelne. A vsude kolem nas behaji viskaci - divoke cincily, kterym vubec nevadi, kdyz se priblizim az na dva metry. Hrajeme pexeso, dopisujeme deniky a snazime se, co nejdrive usnout, budik bude otravovat uz ve 2.30.
Vstavani neni ani tak strasne a kdyz na sebe navlecu vsechno, co mam, ani zima venku neni. S celovkou, pitim, susenkami a mensimi obavami vyrazime vzhuru. Krom baterek nam sviti i mesic v uplnku, idealni podminky. Cesta jde ze zacatku po pisku a jde to hodne dobre, potom se nahoru splhame mezi kameny. Mezitim zacina svitat, na jedne strane mizi mesic a na druhe se objevuje slunce, jedno z nejhezcich svitani dosud.
Prichazi dalsi piscita cast, cesta se klikati porad nahoru a dech se trochu krati. Tesne pred koncem tresinka na dortu, prechazime po celkem uzkem hrebeni, ale Kocka leze dirou a Skakal pes rozezenou strach :). Pak uz zbyva jen projit kolem krateru lemovanem malymi snehovymi vezickami a za 15min jsme nahore. Zvladli jsme to za 4 hodky :) Na pocasi mame stesti, slunicko poradne pari, tak se mazeme opalovakem az jsme bili jako snehulaci. Vychutnavame si klidek a rozhled z 6075m.n.m.
Salkantay trek, Machu Picchu a Cusco
Do Cusca prijizdime 14.11. a na jednu noc si bereme hostel. Druhy den rano vyrazime do Mollepaty, kde zacina nas trek. Dorazime tam docela pozde a jdeme bez pruvodce ( jak jinak), cesta se ze zacatku mota kolem vesnic a neni moc jasna, a tak trochu zabloudime a do Soraypampy, kde jsme chteli spat, to nestihame. Spime na moc peknem paloucku asi hodinku od ni. Rano nas budi slunicko, ale brzy se zatahuje a my jdeme v mracich a mlze. Zastihne nas bourka, nastesti je blizko prihodny kamen, kde se muzeme schovat, delame si obed a cekame, co pocasi. Moc se to nelepsi, tak koncime tenhle den driv, kousek od sedla u hory Salkantay a doufame, ze rano bude pekny vyhled.
Vstavame v 5 a vsude je snih, mlha se pomalu vali z udoli, za chvili nas dohani a my nevidime na krok. Nez dolezeme do sedla, je nastesti pryc, slunicko sviti a je krasne videt Salkantay a okolni kopce. V sedle nas ceka jeden z nejhezcich pohledu nasi cesty. Je videt daleko, jak zasnezene vrcholky, tak zelene udoli pralesa pod nami a hrozne se mi tu libi, za tu namahu to stalo. Pak prichazi nekonecne klesani (2000 vyskovych metru)a dlouhatanska cesta do La Playa, behem ktere se potkavam s hadem. O nasem setkani se dozvi vsichni v okruhu mnoha kilometru, rvu, jak kdyz me na noze berou. Nastesti vsechno v pohode, odplazi se pryc a ja po chvili kricet prestanu. Do La Playa dorazime akorat vcas, abychom postavili stan pred destem. Hodne rychle usiname, mame za sebou dlouhy den.
Dalsi den se rozhodneme jit do termalu a trochu si odpocinout. Jsou uzasne, kempime tu pres pul dne a pak vyrazime smer Aguas Calientes u Machu Picchu. Cesta vede 12 km podle koleji, je pekne vedro, ale kupodivu rychle to utece. Kemp pred Aguas Calientes je pekny a levny a hned pred mostem, za kterym zacinaji schody nahoru k MP. Budik narizeny na 3.30 a jdeme spat.
Rano nas ceka nemile prekvapeni, kdyz nas hlidaci nechteji pres most pustit drive jak v 5, pouze za uplatu, kterou odmitame zaplatit. Postupne se pred mostem utvori hloucek asi padesati lidi, co take nechteji platit predrazeny bus nahoru, a v 5 hodin zacina zavod do vrsku. Pomalu svita a my splahame po schodech, co nam sily staci. Pred sestou jsme u brany a pohled na nas, zpocene turisty, cekajici az se brany otevrou, aby mohli ulovit nejakou tu fotku jeste bez lidi, je celkem smesny.
Kdyz stojim pred branou, rikam si, proc jsme tak hnali, ale pak kdyz se dostaneme dovnitr k vyhlidce, mraky se pomalu rozestoupi, slunicko sviti na mesto a prvnich 20minut je temer ticho, pochopim, ze to stalo za to. Kdyz na Machu Picchu, tak v sest. O hodinu pozdeji uz z te magicke atmosfery nezbude temer nic. Po prohlednuti mesta splhame jeste na horu Machu Picchu, jakobychom tech schodu rano nemeli dost :)
Kolem 12 vyrazime dolu a ve 2 uz zase slapeme podel koleji pryc, protoze hodinku vlakem za 55$ vazne absolvovat nechceme. Vsechno jde dobre, a tak kolem desate uz usiname v Santa Marii.
Dalsi den vyrazime prozkoumat jeste zahradku Inku - kruhova terasovita policka v Moray a solne plane v Salineras. Doprovazi nas strasne vedro a unava z predesleho dne, tak se vecer rozhodujeme vratit se uz do Cusca a v hostelu spime, jak zabiti.
Cusco se nam moc libi, tak tu travime jeste dalsi tri dny poflakovanim a prochazkami po meste. Vecer pred odjezdem maji nasi svycarsti kamaradi mensi party, slavime narozky Evelin a dalsi den vyrazime do Arequipy.
Vstavame v 5 a vsude je snih, mlha se pomalu vali z udoli, za chvili nas dohani a my nevidime na krok. Nez dolezeme do sedla, je nastesti pryc, slunicko sviti a je krasne videt Salkantay a okolni kopce. V sedle nas ceka jeden z nejhezcich pohledu nasi cesty. Je videt daleko, jak zasnezene vrcholky, tak zelene udoli pralesa pod nami a hrozne se mi tu libi, za tu namahu to stalo. Pak prichazi nekonecne klesani (2000 vyskovych metru)a dlouhatanska cesta do La Playa, behem ktere se potkavam s hadem. O nasem setkani se dozvi vsichni v okruhu mnoha kilometru, rvu, jak kdyz me na noze berou. Nastesti vsechno v pohode, odplazi se pryc a ja po chvili kricet prestanu. Do La Playa dorazime akorat vcas, abychom postavili stan pred destem. Hodne rychle usiname, mame za sebou dlouhy den.
Dalsi den se rozhodneme jit do termalu a trochu si odpocinout. Jsou uzasne, kempime tu pres pul dne a pak vyrazime smer Aguas Calientes u Machu Picchu. Cesta vede 12 km podle koleji, je pekne vedro, ale kupodivu rychle to utece. Kemp pred Aguas Calientes je pekny a levny a hned pred mostem, za kterym zacinaji schody nahoru k MP. Budik narizeny na 3.30 a jdeme spat.
Rano nas ceka nemile prekvapeni, kdyz nas hlidaci nechteji pres most pustit drive jak v 5, pouze za uplatu, kterou odmitame zaplatit. Postupne se pred mostem utvori hloucek asi padesati lidi, co take nechteji platit predrazeny bus nahoru, a v 5 hodin zacina zavod do vrsku. Pomalu svita a my splahame po schodech, co nam sily staci. Pred sestou jsme u brany a pohled na nas, zpocene turisty, cekajici az se brany otevrou, aby mohli ulovit nejakou tu fotku jeste bez lidi, je celkem smesny.
Kdyz stojim pred branou, rikam si, proc jsme tak hnali, ale pak kdyz se dostaneme dovnitr k vyhlidce, mraky se pomalu rozestoupi, slunicko sviti na mesto a prvnich 20minut je temer ticho, pochopim, ze to stalo za to. Kdyz na Machu Picchu, tak v sest. O hodinu pozdeji uz z te magicke atmosfery nezbude temer nic. Po prohlednuti mesta splhame jeste na horu Machu Picchu, jakobychom tech schodu rano nemeli dost :)
Kolem 12 vyrazime dolu a ve 2 uz zase slapeme podel koleji pryc, protoze hodinku vlakem za 55$ vazne absolvovat nechceme. Vsechno jde dobre, a tak kolem desate uz usiname v Santa Marii.
Dalsi den vyrazime prozkoumat jeste zahradku Inku - kruhova terasovita policka v Moray a solne plane v Salineras. Doprovazi nas strasne vedro a unava z predesleho dne, tak se vecer rozhodujeme vratit se uz do Cusca a v hostelu spime, jak zabiti.
Cusco se nam moc libi, tak tu travime jeste dalsi tri dny poflakovanim a prochazkami po meste. Vecer pred odjezdem maji nasi svycarsti kamaradi mensi party, slavime narozky Evelin a dalsi den vyrazime do Arequipy.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)