NP Los Glaciares a Perrito Moreno

Cestou do Chaltenu zazijeme poradny patagonsky vichr a to mistnaci rikaji, ze to jeste nic neni. Asi se mame na co tesit a nas stan taky :(
El Chalten je male, velmi turisticke mestecko, coz je videt na cenach. Spime radsi za mestem, protoze kempu bychom se nedoplatili. Na informacich dostavame mapku a dalsi den vyrazime na par dnu do narodniho parku. Uz z dalky vidime Fitz Roy, hlavni atrakce Chaltenu, a Cerro Torre.
Prvni den mirime k jezeru pod Cerro Torre, spime v kempu plnem opustenych stanu, coz je trochu strasidelne. Dalsi den pokracujeme k Fitz Royi a jezerum u nej. U jezera Los Tres prespavame, poradne tu fuci. Davidovi rano vitr dokonce veme karimatku. Jen na chvili jsme se vzdalili od veci a karimatka je nenavratne pryc.
Od Laguny de Los Tres sestoupime a jdeme asi hodinku na Ledovec u Bilych kamenu a pak uz jdeme smerem zpet na Chalten. V nejblizsim kempu postavime stan, ale hrozne tam vsude fouka pisek a prach, takze Davida donutim vsechno zase sbalit, coz se neobejde bez mrzutych prupovidek, a pokracujeme dal, do dalsiho kempu. Nevim, jestli se vitr mezitim uklidnil nebo v tomhle kempu fouka min, kazdopadne je to lepsi. Varime si k vece polevku a usiname velice rychle.
Rano jeste na posledni vyhlidku na Fitz Roy a za hodinku jsme zpet v Chaltenu. Kupodivu se nam podari najit celkem levny hostel, kde si odpocineme a smyjeme vsechen prach a dalsi den vyrazime na dalsi prochazku. Pocasi se nam mezitim trochu zkazilo, vsude jsou mraky, takze na vyhledy to moc neni. Dojdeme proto jen asi do pul cesty a dalsi den se posouvame do Calafate.
Calafate je o neco vetsi, ale stejne drahe jako Chalten. Jedeme sem kvuli dalsimu ledovci - Perrito Moreno. Vstup k nemu nas prijde sice docela draho, ale myslim, ze to za to stoji. Jsme celkem blizko k nemu a muzeme si ho fakt dobre prohlednout, ma 14km na delku a 5km na sirku, obcas kousek se strasnym ramusem spadne do jezera. Na spouste vyhlidek na to ceka nejaky ten vasnivy fotograf. Lidi je tu fakt hodne, ale i tak se nam to moc libi.
Po shlednuti Perrito Moreno uz v Calafate neni nic moc k videni a chceme pokracovat dal, jenze listky na bus do Puerto Natales maji az za dva dny. Zdrzime se proto v Calafate dele nez jsme chteli, ze zacatku jsme z toho trochu otraveni, ale nakonec si to tam docela uzijeme - s vinkem a vanilkovym pudinkem dopisujeme deniky a dohanime uceni spanelstiny, co jsme posledni dobou zanedbavali.

Chile - NP Quelat a Lago General Carera

Z Bariloche vyrazime na par dni do Chile. Po hlavni a asi jedine silnici Caretera Austral, mirici na jih, se horko tezko dostavame do Puerto Puhuapi a odtud k ledovci Ventisquero Colgante v NP Quelat. Ledovec je videt uz z dalky, platime vstup a pokracujeme asi hodinku do kopce na vyhlidku, kde malem zavarime fotaky :D je to nadhera, jen hovada neustale otravuji a ze jich je fakt hodne. Celkem brzo nas odtud vyzenou, pokracujem na dalsi vyhlidky a potom se necekane autem presouvame bliz k Coyhaique s Izraelci, ktere jsme v parku potkali. Dalsi den jim prispejeme na benzin a hodi nas az do Coyhaique.
Mirime k jezeru General Carera na vyjizdku lodi, abychom videli uzasne jeskyne, co tu maji u pobrezi, s kombinaci azurove modrou barvou jezera je to krasne.. jako vsechno ( krom hovad a vetru) tady v Patagonii. Po vylete jezero objizdime a mirime zpet do Argentiny..

Bariloche

Nejdrive si davame jeden den na odpocinek ve meste, mame stesti nasli jsme krasny hostylek. Nakonec z odpocivani az tak moc neni, snazime se zaridit letenky na prelet v Argentine a opet je to docela komplikovane. Alespon vecer si delame pohodu a steaky a cervene vinko :)
Dalsi den vyrazime na vylet po okolnich jezerech a vecer dorazime na Cerro Campanario odkud je uzasny vyhled do krajiny. Varime pri zapadu slunce a na jedne vyhlidce rozdelavame spacaky a koukame na hvezdy. Misto na spani se zda opravdu dobre. Ale kolem pulnoci nas probouzi proud vody, ktery strika primo na nas. Pekne neprijemne probuzeni od zavlazovacu :D Jsme celi mokri a i nase spacaky stihly neco nacucat. David nadava na Argentinu a presouvame se na dalsi vyhlidku, po dukladne kontrole, jestli v blizkosti neni zase nejake strikatko.
Rano se probouzim pri vychodu slunce. Mozna jeden z nejhezcich, co jsem videla. Po nasi snidani se pomalu zacinaji trousit turisti a tak vyrazime zpet do Bariloche. Zarizujeme posledni veci nez odjedeme do divociny. Mirime na jih do Chile a dalsi mesto nas ceka asi tak za tyden mozna i za 14dni.

cesta do Bariloche

arukarie

vodopadky u Caviahue

jezero Nahuel Huapi

kousek pred Bariloche

 



planovani dalsich cest u nezbytneho kaficka

Z Mendozy vyrazime na tisicikilometrovou pout do Patagonie. Nase cesta vede pres mestecko Cavihaue kousek od hranic s Chile. Je tu narodni park s aurkariemi, takovymi zvlastnimi jehlicnatymi stromy, ktere chceme videt. Spime kousek od jezera pod velikanskou arukarii a pristi den chceme trochu projit okoli. Ale rano je docela osklivo, tak se jdeme podivat jen na vodni kaskadu kousek od mesta a frcime dal na jih. Pokracujeme opet po silnici 40, ktera vede od severnich hranic az na jih a je tu v Argentine slavna asi jako silnice 66 v severni Americe. Projizdime kolem spoustu krasnych jezer. Davame si malou zastavku u jezera Nahuel Huapi v turistickem mestecku Villa Angostura a dalsi den uz v Bariloche premyslime nad nasi dalsi cestou ...

Severni Argentina a Mendoza

Zacatkem ledna se dostavame pres hranice, opoustime krasnou a levnou Bolivii a prijizdime do predrazene Argentiny, po bolivijskych, peruanskych a ekvadorskych cenach jsou ceny argentiskych autobusu docela sok.  No neda se nic delat, budeme muset setrit jinde. Ceka nas cesta temer pres celou Argentinu na jih do Patagonie.

Kousek za hranicemi

- Ushuaia - az tam asi nemirime, ale blizko k ni :)

zapad slunce severni argentina

Nejdrive si ale prohlizime alespon kousek severni Argentiny pred presunem na jih. Mirime do Purmamarcy, kde maji udoli se sedmibarevnymi skalami. Spime kousek od reky na moc peknem miste a rano jdeme na vyhlidku:

Purmamarca

Do souteze o nejosklivejsi mesto jizni ameriky zarazujeme San Salvador de Jujuy, pres ktere mirime do Salty. Pripadame si opet jako ve Venezuele, nedele rano a bankomaty nemaji penize.

Nastesti se brzo presouvame do Salty, kde chceme stravit odpoledne, a vecernim busem do Mendozy. Ceka nas neprijemne prekvapeni, vsechny busy do Mendozy jsou vyprodane. Stravime tedy v Salte o den vic, coz nam nakonec ani nevadi, protoze den si docela uzijeme a dame se do kupy pred dlouhatanskou cestou. Navic se rano dovidame dobrou zpravu, konecne mame letenky domu za rozumnou cenu, ale bylo to dobrodruzstvi to nakupovani.

Na obed jdeme na mistni specialitku - empanady plnene masem nebo syrem a ruznymi dalsimi vecmi. Salta je jimi proslavena, v Bolivii jim rikaji Salteni, ale paradoxne, ty bolivijske nam chutnali o neco vice. Prochazime mesto, vecerime s mediky z Buenos Aires, kteri nas pozvali na grilovane klobasky a o pulnoci nastupujeme do busu a travime tu 21 hodin do Mendozy.

David a empanady

V Mendoze si daveme den odpocinku, prochazime mesto a vecer si pripravujeme veceri, jak se na Argentinu slusi a patri - hovezi steak a cervene vino :)
Dalsi den mirime do vinotek v Maipu v okoli Mendozy. Pujcujeme si kolo a objizdime je na kole. Ochutnavame vice druhu, ale vitezi u nas Malbec. Vecer jsme unaveni, nenamahame se s vracenim do mesta a spime v Maipu v olivovem hajecku.

Rano po probuzeni balime, opoustime kraj vina a Mendozu a frcime do severni Patagonie...

PF 2013

pozde ale prece :

At uz stojite pevne na zemi
nebo je vas svet vzhuru nohama
at je vase dalsi etapa
tak akorat slana :)

Salar de Uyuni

Los Lipez a Salar de Uyuni

27. prosince vyrazime na nas nejdelsi vylet s agenturou nasi cesty. Doufame, ze jsme si vybrali dobre, jak agenturu, tak spolucestovatele. Jedeme s belgickym parem, zdaji se byt fajn. Prvni den prohlizime okoli Tupizy, skaly v Ciudad Encanto, ktere jsou uzasne a spime v male vesnicce kdesi uprostred divociny. Dalsi den vstavame hodne brzo, ceka nas vystup na sopku. Presouvame se k ni a s vystupem zaciname relativne pozde. Auto nas vyvezlo hodne vysoko, nejde o nic tak moc narocneho, ale prece jen 6000m.n.m. Kdyz David tahne nahoru batoh s nasim oblecenim, vsichni se nam trochu smeji kolik toho tahneme, jdou jak na motyly.Vsak on jim ten smich cestou nahoru dojde. Prochazime kolem coudicich der, hrozne smrdi sirovodikem a kolem vsude je sira, to abychom vedeli, ze sopka pod nami je ziva :)
Zaverecna hodinka vystupu je celkem makacka a nahore fuci strasne moc, ale nam je celkem teplicko :)
Vecer jsou vsichni hrozne utahani, tak si otevirame vinko sami.
Dalsi dny nas cekaji barevne laguny s plamenaky, poust a skaly, strasne moc peknych veci.
Posledni den roku vyrazime ve 4 rano na Salar. Stihame vychod slunce nad solnou plani, snidame na Isla Incahausi pobliz 900let starych kaktusu a blbneme s fotakem obklopeni kolem dokola bilou plani.
Nas vylet konci pobliz mesta Uyuni na hrbitove vlaku. Loucime se s nasimi novymi belgickymi kamarady v docela osklivem meste Uyuni a vracime se do Tupizy. Sil na oslavu noveho roku je malo, jsme dost unaveni, ale jdeme na pizzu a otevirame bolivijske vinko, ale kolem pul jedne jdeme spat a chrnime az do obeda :)

na vrcholu Uturuncu ( 6008m.n.m)

Vulkan Uturuncu

Laguna Colorada

Arbol de Piedra

                                                                     

                                                                     Salar de Uyuni :  

Isla Incahausi