Cesta po Jižní Americe: Chimborazo, Baños a okoli

Z Lago Agrio mirime nocnim busem do Amabata a potom do Salasaky za Barou, Matejem a Jitkou, kteri zde pracuji uz pres mesic jako dobrovolnici ve skole. Jsme pozvani na bramborovy salat a rizek. Ze budu v Ekvadoru obalovat rizky, by me tedy fakt nenapadlo. Vecerni party je super. Dalsi den navecer vyrazime na trek mezi Chimborazem a Carihuayrazem. Pod hory prijizdime vecer, tak prespavame kousek od zacatku treku a dalsi den vyrazime dal. Pocasi neni nic moc, proto taky trochu bloudime, mraky visi nizko a neni videt moc daleko. Alespon jsou po ceste hezke kytky, tak mi to pocasi tolik nevadi, protoze verim, ze dalsi den bude hezky a na sopky bude pekny vyhled. Nikam se nezeneme a protoze kolem ctvrte zacina prset, stavime stany a odpocivame. Navecer se s Davidem jdeme jeste kousek projit a na chvili se nam ukaze Carihuayzo.
Rano me David budi brzo, ze pry se kolem pasou vikune. Rychle vylezame ze stanu a jdeme se na ne podivat. jedna neni az tak placha a necha nas prijit k ni az na deset metru. Po pozorovani vikuni a po snidani vyrazime s stejne oblacnou oblohou jako vcera dal. Pocasi se nemeni, trochu mokneme a Mira zapadne az po stehno do oranzoveho bahna. Navecer dorazime do Salasaky pro zbytek nasich veci a mirime do Baños.
Kdyz vystupujeme v Baños z autobusu, jsme rozhodnuti spat nekde v okoli ve stanu, ale jeden nahanec z hostelu se s nami da do reci a kdyz ho stahneme na 3 dolary na osobu, jdeme do Hostelu Verde. Vyrazime na obhlidku mesta a jime spoustu nanuku az je nam trochu spatne.
Dalsi den je Terezce blbe hodne a tak zustava v hostelu a my vyrazime nad mesto ke krizi a pak jeste dal k vesnicce Runtun a k La casa del arbol, odkud ma byt vyhled na sopku Tungurayhua. kdyz se tam vydrapeme, je zahalena v mracich, ale mame stesti, po chvili se nam ukaze i se svoji snehovou cepickou na vrcholu. Bavime se s Carlosem, ktery nam nabizi, ze muzeme na jeho pozemku kempovat. Potom vyrazime zpet do mesta a konecne sezeneme dobre vinko za celkem prijetelnou cenu a tak v mistnim parciku mame pohodicku s chilskym cervenym.
Terezce je rano trochu lepe a tak s vecmi jedeme busem je Carlosovi kempovat. Valime se na louce, koukame na Tungurayhuu a piseme deniky a odpocivame. Navecer dozene prokleti Tungurayhui, jak zacneme strevnim potizim rikat, i me a s poslednimi paprsky slunce bezim zvracet, vecer maji ostatni pekny, ja ho travim stridave u ohne a stridave na zachode. Nastesti je to dalsi den uz lepsi, ale rozhodneme se zustat dalsi noc a odpocivat.Prichazi dalsi batuzkari, jeden z Nemecka a par ze Svycarska. mame pekny vecer a bavimeje nasimi historkami z Venezuely.
Navecer 12.10. vyrazime busem i se Svycary pres Ambato do Cuency, odkud ted pisu.