San Augustin a Laguna de la Cocha

obed

El Puerto

tady jsme spali

Po nocni jizde busem se probouzim v Pitalitu a cestujeme dal, do San Augustina. Nachazime prijemny kempik nedaleko archeologickeho parku. stavime stany, varime si a vyrazime objevovat sutry a vesnicky v okoli. nejdrive archeologicky park, sochy jsou tu pekne, ale pro nas laiky je to spoustu sutru. potom vyrazime na vylet po okoli a i kdyz trochu bloudime, je to krasny. i pocasi nam preje, tak dorazime do kempu az za tmy. druhy den jedeme jeepem do sirsiho okoli k dalsim sutyrkum, indianskym pohrebistim a vodopadum. a dalsi den v 6rano jedeme busem pres hory do Popayanu, kde jen prestoupime na bus do Pasta. autobusek je spise vetsi dodavka, sedime uplne vzadu a mista tam moc neni. navic ridic je opravdu zavodnik :) dozvidame se od svycarky v buse, ze u Pasta je pekne jezero,tak mirime tam. do vesnice El Puerto dorazime uz za tmy. ubytovava nas kamarad naseho taxikare na sve verande. varime spagety a jdeme spat. rano se probouzim za raniho slunce a vyrazim na pruzkumy vesnice. je to vesnicka postavena tesne u jezera Laguna de Cocha, domky stoji tesne nad vodou a vesnicka je kouzelna. davame si den odpocinku od cestovani, pijeme kaficko, jdeme po dlouhe dobe na obed a ochutnavame mistni specialitu - rybu Trucha. dalsi den vyrazime kolem jezera a objevujeme paradni vodopad, uplne ukryty mezi stromy, misto se nam tak libi, ze tam stavime stany, koupeme se ve studene vode a varime nakradene brambory z vedlejsiho pole. rano vstavame pred sestou a jedeme do Pasta, tady chytame bus k hranicim a uz je Kolumbie za nami a ted nas ceka nocni cesta do Quita.

Pamplona, NP El Cocuy - zacatky v Kolumbii

Do Kolumbie se chystame prejit mezi mesty San Antonio a Cucuta. 4.9. nastupujeme v Ciudad Bolivar do autobusu do San Cristobal, kde nas cekaji venezuelsti kamaradi, ktere zname z plaze v Choroni. Cesta busem je nekonecna. Jedeme celou  noc a den a pak je zase noc a my stale jedeme. Konecne, po 25hodinach jizdy, dorazime do S.C. Mistni policie nas rozhodne neprehlidne, a tak jdeme rovnou na stanici a zvedavi, dolaru chtivi policajti hned prohledavaji batohy. Po tom, co zjistuji, ze dolary u nas opravdu nenajdou, nam davaji nekolik dobrych rad ohledne bezpecnosti ve meste a nechavaji nas jit.
Rano zase problemy s bankomaty jako v cele Venezuele, musime pres pul mesta, abychom nasli nejaky bankomat, co dava penize. Na obed jsme pozvani k nasim kamaradum a pak vyrazime na prohlidku mesta a vecer do baru.
Dalsi den navstevujeme jeste male mestecko Borota v horach pobliz S.C, kde mame konecne moznost podivat se jak to vypada v normalni venezuelske rodine, ochutnavame nekolik mistnich specialit a pak uz jedeme busem k hranicim. Ackoli nas vsichni ujistovali, ze zadny poplatek za vyjezd se neplati, chteji po nas za razitko 90bolivaru, ktere horko tezko davame do kupy, tesime se na novou menu, tak jsme uz nechteli vybirat. no a pak konecne prekracujeme most do Kolumbie. Spinavych venezuelskych mest, otravnych policajtu uz mam dost. Prirodu ma Venezuela nadhernou, ale se zbytkem je to horsi.
Kousek od hranic je hned poznat, ze je to jina zeme.na prvni pohled se mi Kolumbie moc libi. Z Cucuty jedeme autobusem do maleho mesta Pamplona, ktere je na nasi ceste do NP El Cocuy. Do Pamplony dorazime vecer, najdeme pekny levny hotel a vyrazime do ulic. i na druhy pohled Kolumbie rozhodne vede. Krasne, ciste, bezpecne mesto, bankomaty maji penize a obchody maji plne police zbozi.

Dopoledne dalsi den pak vyrazime na dlouhou cestu pres hory do El Cocuy. 

V El Cocuy se nechavame jeepem vyvest do 3900m.n.m., protoze nemame zas tak moc casu. Vyska je trochu znat, nedojdeme proto moc daleko a stany stavime asi tak po hodine cesty. Rano vstavame 4.20, pripravujeme snidani a za svitani vyrazime k jezerum a kopcum parku. Nas cil je Lago di Plaza. stoupame do 4410m.n.m. a pak klesame do udoli a pote zase stoupame, tesne pred cilem zacne dost prset, tak to radsi otacime, stejne je vsude mlha a nebylo by nic videt. Celi promoceni stoupame do kopce, ktery se zda nekonecny. Zima, snih a dest, vitr a nadmorska vyska nam davaji zabrat. Kazdy krok je jak sto metru, plice jako v korzetu a prsty jako led. Nakonec prece jen dorazime do tabora, hodne unaveni. Celkem jsme nastoupali asi 1500m bez poradne aklimatizace. Spime jako miminka a druhy den si davame klidnejsi jen s mensi prochazkou. A potom uz nas ceka jeep a my jedeme na bus do Bogoty....

Montaña Roraima [aneb nebylo to zadarmo}

Druhy pokus odjet ze Ciudad Bolivar do Santa Elleny se podaril. 28.8. dorazime do mesta po ,, mensim" zdrzeni s pichlou pneumatikou. Na taxika nemame, tak do centra vyrazime pesky. V polednim slunci je to parada. Cestou mijime velkou kolonu aut cekajicich az se na ne dostane rada u benzinky, privezli benzin!
V centru si davame obed, kupodivu i ja jsem nadsena z ryze :} Potom nakupujeme jidlo na tyden do hor a cekame na bus do San Francisca, ktery pry mozna nekdy odpoledne pojede :D,  a opravdu se dockame.
Ze S.F. vyrazime rovnou na cestu, je kolem pate, slunicko uz nema takovou silu, takze se jde dobre. Podle pruvodce Lonely Planet je cesta z S.F. do vesnice Paraitepui pesky jen pro masochisty, ale jeep stoji 500Bs, tak radsi pesky :}
Stan stavime v pulce cesty a druhy den za svitani vyrazime dal. Oranzovy had pred nami se neustale vlni pres kopce a udoli do dali, ale my neunavne slapeme a slapeme az se pred nami objevuje vesnicka Paraitepui, odkud se vyrazi na trek na Roraimu. Po delsim dohadovani, kdy tvrdime, ze pruvodce nepotrebujeme, nas presvedci, ze jinak nas tam nepusti a tak s tezkym srdcem davame 600Bs a Mirovo triko pruvodci a druhy den rano v 6.30 vyrazime na cestu.
Ze zacatku cesta utika celkem dobre, procvicujeme s pruvodci spanelstinu, protoze anglicky neumi. V poledne uz je to horsi, slunce hrozne pali a tak kdyz prekracujeme druhou ricku /Kukenan/, tak se radsi schovavame do stinu a varime obed. Druha pulka cesty je celkem drsna, vedro, vedro, vedro, jak z nebe, tak od zeme sala teplo, kopec, batoh a base camp stale neni videt. Nakonec se prece jen objevi a my jdeme po zapadu slunce unaveni hned spat.
Budika mame na 5.00, snidame, balime a v 6.15 vyrazime nahoru na horu :} Cesta bez batohu je parada, diky klukum nemusim nest ani vodu. Po ceste se objevuji ruzne divne a pekne rostlinky, ktere hledackum nasich fotaku neuniknou. A co teprve nahore! Vyhled nam nejdrive kazi mraky, ale na chvili se umoudri a my vidime tu vysku, kterou jsme vyslapli. Je to tady krasny a jiny, pravdepodobne raj pro botaniky :}
Cesta dolu uz tak zabavna neni, do kempu dorazime celkem unaveni a pruvodci chteji jit dal, protestujeme, ze chceme z base kempu az druhy den, vyrazi tedy sami, ze na nas pockaji u reky. Kdyz odejdou, docela si uzivame ze jsme sami. I cesta druhy den rano utika bez pruvodcu lepe. Dorazime na smluvene misto o neco pozdeji a tak pak spechame spolecne dal. Je prave poledne a slunce nas opet nesetri, nikde ani malinky stromecek, do Paraitepui se doslova doplazime. Unaveni pripravujeme k veceri placky z kukuricne mouky a jdeme brzo spat.
Rano, po nejakem tom cekani, na ktere si postupne zaciname zvykat, nam zastavi jeden dobry muz a hodi nas do San Francisca, tady kupujeme jidlo a cekame na bus do Bolivaru. Cesta busem je jako vsude tady celkem silena, ale kdyz se ritime do zatacky, uz se mi srdce strachem nezastavuje, zacinam ridicum alespon trochu verit.
Rano v Bolivaru chceme vybrat penize z bankomatu, jak se ukaze v 7.h rano v pondeli je to vec nemozna, tak cekame do 9 a mezitim nam vyprodaji listky na bus do San Cristobal. takze snad frcime zitra, ted nas ceka jeste den a pul v Bolivaru, ktery je po nedelnim mejdanu plny odpadku a docela smrdi. Nejspis cekani stravime v internetove kavarne.

jediny stin siroko daleko

to je jeste pred nami

obed

na Roraime

Montaña Roraima