V centru si davame obed, kupodivu i ja jsem nadsena z ryze :} Potom nakupujeme jidlo na tyden do hor a cekame na bus do San Francisca, ktery pry mozna nekdy odpoledne pojede :D, a opravdu se dockame.
Ze S.F. vyrazime rovnou na cestu, je kolem pate, slunicko uz nema takovou silu, takze se jde dobre. Podle pruvodce Lonely Planet je cesta z S.F. do vesnice Paraitepui pesky jen pro masochisty, ale jeep stoji 500Bs, tak radsi pesky :}
Stan stavime v pulce cesty a druhy den za svitani vyrazime dal. Oranzovy had pred nami se neustale vlni pres kopce a udoli do dali, ale my neunavne slapeme a slapeme az se pred nami objevuje vesnicka Paraitepui, odkud se vyrazi na trek na Roraimu. Po delsim dohadovani, kdy tvrdime, ze pruvodce nepotrebujeme, nas presvedci, ze jinak nas tam nepusti a tak s tezkym srdcem davame 600Bs a Mirovo triko pruvodci a druhy den rano v 6.30 vyrazime na cestu.
Ze zacatku cesta utika celkem dobre, procvicujeme s pruvodci spanelstinu, protoze anglicky neumi. V poledne uz je to horsi, slunce hrozne pali a tak kdyz prekracujeme druhou ricku /Kukenan/, tak se radsi schovavame do stinu a varime obed. Druha pulka cesty je celkem drsna, vedro, vedro, vedro, jak z nebe, tak od zeme sala teplo, kopec, batoh a base camp stale neni videt. Nakonec se prece jen objevi a my jdeme po zapadu slunce unaveni hned spat.
Budika mame na 5.00, snidame, balime a v 6.15 vyrazime nahoru na horu :} Cesta bez batohu je parada, diky klukum nemusim nest ani vodu. Po ceste se objevuji ruzne divne a pekne rostlinky, ktere hledackum nasich fotaku neuniknou. A co teprve nahore! Vyhled nam nejdrive kazi mraky, ale na chvili se umoudri a my vidime tu vysku, kterou jsme vyslapli. Je to tady krasny a jiny, pravdepodobne raj pro botaniky :}
Cesta dolu uz tak zabavna neni, do kempu dorazime celkem unaveni a pruvodci chteji jit dal, protestujeme, ze chceme z base kempu az druhy den, vyrazi tedy sami, ze na nas pockaji u reky. Kdyz odejdou, docela si uzivame ze jsme sami. I cesta druhy den rano utika bez pruvodcu lepe. Dorazime na smluvene misto o neco pozdeji a tak pak spechame spolecne dal. Je prave poledne a slunce nas opet nesetri, nikde ani malinky stromecek, do Paraitepui se doslova doplazime. Unaveni pripravujeme k veceri placky z kukuricne mouky a jdeme brzo spat.
Rano, po nejakem tom cekani, na ktere si postupne zaciname zvykat, nam zastavi jeden dobry muz a hodi nas do San Francisca, tady kupujeme jidlo a cekame na bus do Bolivaru. Cesta busem je jako vsude tady celkem silena, ale kdyz se ritime do zatacky, uz se mi srdce strachem nezastavuje, zacinam ridicum alespon trochu verit.
Rano v Bolivaru chceme vybrat penize z bankomatu, jak se ukaze v 7.h rano v pondeli je to vec nemozna, tak cekame do 9 a mezitim nam vyprodaji listky na bus do San Cristobal. takze snad frcime zitra, ted nas ceka jeste den a pul v Bolivaru, ktery je po nedelnim mejdanu plny odpadku a docela smrdi. Nejspis cekani stravime v internetove kavarne.
 |
| jediny stin siroko daleko |
 |
| to je jeste pred nami |
 |
| obed |
 |
| na Roraime |
 |
| Montaña Roraima |
Žádné komentáře:
Okomentovat