Do Kolumbie se chystame prejit mezi mesty San Antonio a Cucuta. 4.9. nastupujeme v Ciudad Bolivar do autobusu do San Cristobal, kde nas cekaji venezuelsti kamaradi, ktere zname z plaze v Choroni. Cesta busem je nekonecna. Jedeme celou noc a den a pak je zase noc a my stale jedeme. Konecne, po 25hodinach jizdy, dorazime do S.C. Mistni policie nas rozhodne neprehlidne, a tak jdeme rovnou na stanici a zvedavi, dolaru chtivi policajti hned prohledavaji batohy. Po tom, co zjistuji, ze dolary u nas opravdu nenajdou, nam davaji nekolik dobrych rad ohledne bezpecnosti ve meste a nechavaji nas jit.
Rano zase problemy s bankomaty jako v cele Venezuele, musime pres pul mesta, abychom nasli nejaky bankomat, co dava penize. Na obed jsme pozvani k nasim kamaradum a pak vyrazime na prohlidku mesta a vecer do baru.
Dalsi den navstevujeme jeste male mestecko Borota v horach pobliz S.C, kde mame konecne moznost podivat se jak to vypada v normalni venezuelske rodine, ochutnavame nekolik mistnich specialit a pak uz jedeme busem k hranicim. Ackoli nas vsichni ujistovali, ze zadny poplatek za vyjezd se neplati, chteji po nas za razitko 90bolivaru, ktere horko tezko davame do kupy, tesime se na novou menu, tak jsme uz nechteli vybirat. no a pak konecne prekracujeme most do Kolumbie. Spinavych venezuelskych mest, otravnych policajtu uz mam dost. Prirodu ma Venezuela nadhernou, ale se zbytkem je to horsi.
Kousek od hranic je hned poznat, ze je to jina zeme.na prvni pohled se mi Kolumbie moc libi. Z Cucuty jedeme autobusem do maleho mesta Pamplona, ktere je na nasi ceste do NP El Cocuy. Do Pamplony dorazime vecer, najdeme pekny levny hotel a vyrazime do ulic. i na druhy pohled Kolumbie rozhodne vede. Krasne, ciste, bezpecne mesto, bankomaty maji penize a obchody maji plne police zbozi.
Dopoledne dalsi den pak vyrazime na dlouhou cestu pres hory do El Cocuy.
V El Cocuy se nechavame jeepem vyvest do 3900m.n.m., protoze nemame zas tak moc casu. Vyska je trochu znat, nedojdeme proto moc daleko a stany stavime asi tak po hodine cesty. Rano vstavame 4.20, pripravujeme snidani a za svitani vyrazime k jezerum a kopcum parku. Nas cil je Lago di Plaza. stoupame do 4410m.n.m. a pak klesame do udoli a pote zase stoupame, tesne pred cilem zacne dost prset, tak to radsi otacime, stejne je vsude mlha a nebylo by nic videt. Celi promoceni stoupame do kopce, ktery se zda nekonecny. Zima, snih a dest, vitr a nadmorska vyska nam davaji zabrat. Kazdy krok je jak sto metru, plice jako v korzetu a prsty jako led. Nakonec prece jen dorazime do tabora, hodne unaveni. Celkem jsme nastoupali asi 1500m bez poradne aklimatizace. Spime jako miminka a druhy den si davame klidnejsi jen s mensi prochazkou. A potom uz nas ceka jeep a my jedeme na bus do Bogoty....
Žádné komentáře:
Okomentovat