NP Huascaran

Nocni cesta z Trujilla do Huarazu byla prijemna, rano se probouzime o 3000metru vys, nez kdyz jsme usinali. Celi rozespali vylezame v 6 hodin z autobusu a rozkoukavame se. Couchsurfing nevysel, tak hledame levny hostel. Na namesti se davame do reci s jednim sympatakem a po chvili povidani se nechame presvedcit, ze bychom mohli spat u nej v hostelu. Jsem z nej celkem nadsena, hostel je skoro novy, pokoj velky a cisty, dokonce tece skoro tepla voda.

Laguna Churup
Nas prvni den v Huarazu nikam radsi nevyrazime a spradame plany na dalsi dny. Rozhodneme se pro aklimatizacni jednodenni turu k Lagune Churup, a tak nas rano v 6 budi budik a kolem 8 vyrazime collectivem k startu naseho treku. Pocasi je pekne a slunicko pekne pali, mazeme se padesatkou, ale stejne jsme vecer trochu cerveni. U brany do parku kupujeme vstup na mesic a slapeme do kopecka k jezeru. Dech se sice trochu krati, ale hlava ani neboli, tak cesta rychle utika. Laguna Churup je ve vysce 4450 m.n.m., za ni se tyci montañna Churup jeste o 1000metru vetsi. Kdyz dojdeme k lagune, zrovna vykoukne z mraku a pohled na jezero s horami je uzasny. Davame si obed a vetsi prestavku a po druhe hodine vyrazime zpet. Mezitim se uz obloha pekne zatahla a v dalce se blyska, tak jsme zvedavi, jestli nas to chytne pri ceste dolu. Mame stesti, spadne na nas jen par kapek a kolem 6 jsme zpet v Huarazu.

Laguna 69
Zase dalsi brzke vstavani, uz si pomalu zacinam zvykat. Doma by to stalo o hodne vetsi usili, ale ted se mam na co tesit, tak v 5 rano vyskocim z postele v pohode. Vyrazime na dvoudenni trek k dalsimu jezirku. Jedeme autem asi 3hodky a pak pokracujeme pesky udolim, ktere se tvari , ze je to rovina, ale po chvili zjistuju, ze trochu naklonena. Na vysku jsem si jeste uplne nezvykla, tak funim za Davidem, ktery si slape jakoby nic. Potom se cesta prisotri a my dupeme uz jen do kopce. Posledni kopec pred lagunou je v polednim slunci pekna makacka. Utesuje me, ze ackoli s batohem, je za nami stale jeste par lidi, co vyrazeli ve stejny cas:)
Namaha stala za to, vylezu posledni kopecek a uz se mi zacina otevirat pohled na lagunu. Sviti prave slunce, a tak ma jezero azurovou barvu jako na fotkach, co jsme videli. Neda nam to a i kdyz je jezero zivene z ledovcove vody a tudiz pekne studene, koupeme se. Po jidle jsem utahana jak kote a jdeme celkem brzo spat.
V noci snezi a rano neni moc hezky, trochu prispime a vyrazime az v 8. Nevracime se stejnou cestou jako vetsina lidi, ale bereme to pres paso ve vysce cca 5000m.n.m. Vyhled z pasa je jak jinak nez nadherny, primo proti nam vykukuje z mraku Huascaran. Cesta dolu je o trochu delsi nez jsme si mysleli, ale i pres bolest hlavy a sutove pole dorazime dolu vcas, abychom stihli bus.

Trek Alpamayo
Po dni odpocinku vyrazime podle pruvodce Lonely Planet na jeden z nejhezcich a nejtezsich treku v Huascaranu. Terka s Mirou se rozhodnou pro kratsi trek, a tak premluvime dalsi kamarady z Cech at vyrazi s nami. Nejdrive to vypada, ze pujdeme v peti, nakonec je ale Bare spatne, tak se u autobusu schazime jen s Matejem a Jitkou. Zaciname ve vesnicce Hualcayan ve vysce 3139m.n.m. a prvni den nas ceka jen stoupani.  Vesnicka je stale mensi a mensi az se sami divime, jak nam to jde snadno. Ve 12hodin jsme v miste, kde jsme puvodne planovali spat, je brzo, tak vyrazime dal. Kolem ctvrte dorazime k Lagune Cullicocha, mame nastoupano cca1400m. Spime tu v budce u sypmataka Viktora, ktery tu hlida stav vody.
Ranni slunicko je paradni a laguny spolu s pohorim Santa Cruz nemaji chybu, takze jdeme docela pomalu a uzivame si tu krasu kolem sebe. Ceka nas dalsi vystup do pasa Osorut (4850m), neni nijak narocny a nahore  pri svacince se radujeme ze mame pro dnesni den vyhrano, jenze pak klesame vic nez bychom chteli, a tak dalsi vystup do pasa Vientunan nam da zabrat vic, nez jsme pocitali. A potom dlouhe klesani. Asi hodinku pred nasim dnesnim spanim, zjistuju, ze mam rozbity fotak. Nadeje, ze je to ,,jen,, objektiv, v tabore rychle pohasina a tak mam na dalsich par dni zkazenou naladu a chudak David to musi pretrpet.
Tretiho dne se trochu bojime, vsichni s kym jsme se bavili rikaji, ze je to hodne narocny den. Rano vazne neni zadna flakacka, ale do pasa Gara Gara (4830m) - 530m stoupani dorazime celkem v pohode. pak uz jen staci slezt do udoli a dalsi stoupani uz je jen na chvilinku. Otevira se nam asi nejhezci pohled z celeho treku v pasu Mesapata na pohori Pucajirca. Tabor mame postaveny celkem brzo ai uzivame si vareni, vecere je o trech chodech - polevka, bramborova kase s mrkvi a dezert v podobe omylem koupene zelatiny v domeni, ze je to tang :)
Prichazi ctvrty den a mensi peklicko pri vystupu do Yanaconu, mlha a dest a vitr. Rychle slezame do udoli a tesime se na obed, prerusi nam ho dest a tak se spolecne s kravou schovavame pod skalou, moc to nepomaha, jsme mokri az na kost. Nastesti nas pak slunicko rychle vysusi, a tak cestu, ktera se nam v bazine ztratila, hledame uz jen unaveni, ale neni nam zima. Taborime kousek nad vesnickou Pishgopampa s paradnim vyhledem na tajici ledovec.
Rano se loucime s Matejem a Jitkou, kteri miri do Pomamby a vraci se do Huarazu, a my s Davidem slapeme dal. Pocasi dnes neni nic moc, sotva se vyskrabeme do Tupatupa (4360m), rychle jdeme dal do udoli, kde nam bazina zase schova cestu, tak mame zpestreni v podobe preskakovani male ricky a hledani cesty v bazine. Dest nas nakonec stejne dozene, tak se schovavame v pristresku pro ovecky a obedvame. Spime o hodne dal, nez jsme planovali v udoli s konikama pod pasem Alto de Pucaraju, a jsme radi, protoze rano uz to do 4640m neni tak daleko. Nahore na nas kouka Alpamayo a dole uz vidime nasi cestu zpet- trek Santa Cruz. Abychom toho za jeden den nemeli malo, davame si dalsi paso a v 12.30 uz mame nastoupano kolem 800 vyskovych metru. V pasu Punta Union potkavame viskaci (divoke cincily) a uzivame si chvili slunicka. Kvuli rozbitemu fotaku se rozhodneme trochu maknout a prijit jeste o den driv, abych mohli odjet 7.11. do Limy. Nastesti nachazime zkratku, a tak do zakladniho tabora Alpamayo stoupame uz jen 200m. Mame krasne misto na spani a uzivame si posledni noc na treku.
Rano snidame spolecne s kravou, co se stale nenapadne priblizuje a pokukuje po nasich batozich. Po snidani nas ceka asi 20km z kopecka do cile - Cashapampa, kam dorazime kolem treti a uz se vezeme do Huarazu, do naseho krasneho hostylku.